Bohdaneč, dříve zvaná i Zelená (pro hojnost zelené vegetace), v 16. století městečko, nyní s obecním úřadem i pro Prostřední Ves, Šlechtín, Kotoučov, Řeplice, Dvorecko a Sáhy, leží v nadmořské výšce 461m, v údolí Ostrovského potoka, který zde pramení a ve Zruči nad Sázavou se vlévá do Sázavy.
Na přelomu 12. a 13. století toto posázavské území kolonizoval rod tzv. Janoviců, který zde obdržel několik knížecích výsluh - újezdů, tehdy v podstatě samých lesů okolo obchodní stezky z Posázaví do Polabí. Tento do rodových větví rozdělený rod na jedné z knížecích výsluh založil osadu, původně jenom dvůr, který byl znám jako dvůr Bodentz. A tak se o osadě vyprávělo jako o dvoru Bodenci, tedy Bodentzi či Bohdantzi,
kostel v Bohdanči s gotickým portálem
|
neb česká Bohdaneč, je opravdu až česká a ves se po staletí, i na vojenských mapách z r. 1865 zvala Bohdanetz, později Bohdanecz, Bohdanec, což je dnes nepřesně Bohdaneč. Název vsi souvisí s německým označením místa, půdy, což je Boden. Boden proto, že v místě a okolí dvora byl prvotně vyklučen les a vznikla tak volná, úrodná půda. Slovo Boden má však kořeny již v keltštině a tak je pravděpodobné, že tu existovala germánská osada či jen vyklučený prostor prostě zvaný Bodenez. Tím došlo k zjednodušení názvu a vznikl Bohdanetz. Janovicové erbu orlice, pak jako příznivci řádu Německých rytířů postoupili území tomuto řádu. První písemná zmínka, která se dochovala, je z r. 1233, kdy Mistr řádu Německých rytířů, fráter Hermann Graf de Balk, původem Šváb, prodal ves s okolím konventu opata želivského kláštera, Hermannovi a to za jenom 100 hřiven stříbra. Spolu s Bohdantzem pak hrabě Hermann Balk odprodal i řádové statky u Humpolce. Svědkem tohoto prodeje byl fráter Berchtold, což byl Frank, Berchtold Graf de Abenberg erbu zlatého šraňku na červeném štítu, který sám v sousedství obdržel novou královskou výsluhu, následné Pertoltice. Berchtold byl templářský pražský komtur, rytíř, přítel a rádce krále Václava I. Bohdanec se však v padesátých letech ocitla znovu v rukou jedné Janovické větve jež se zvala z Kolowrat, následně Zručští z Kolowrat, nebo Kolowratové Zručtí z Chřenovic atd. První šraněk se na Bohdanci objevil k roku 1279, šlo o vnuka hraběte Berchtolda (Pertolta), Johanna Gottgarda (Jana Buška), který díl vsi a panstvíčka jednoduše vyženil na Kolowratech, stejně jako podíly na Ledči a Malešově. Z tohoto plyne, že klášter byl záhy nucen odprodávat nebo zastavovat své majetky, čehož okolní šlechta využívala, zvláště šlo-li o její prapůvodní majetek. Tento majetkový podíl šraňků přešel na druhorozeného syna Jana Buška, který je dal r. 1315 své dceři jako věno, které vyženil Hynek starší z Vlašimi. Dále zde držel podíly Oneš i Kuneš, Adalbert a Jan Bušek řečený Kropáč a pochopitelně Roppert, který celý majetkový komplex téměř scelil a jako první šraňk se začal psát Bohdanecký z Hodkova. Následovala generace pánů zlatého šraňku. Jan, Aleš a Heřman zvaný Otrybec a pak Heřman mladší a vše končí Heřmanem Petrem a Heřmanem Kunešem, který vymohl vsi povýšení na poddanské městečko a stal se nejvýznamnější vrchností. Bohdanec během 15. století dala příjmení rodu Bohdanetzky, psanému později Bohdaneczky a dnes Bohdanecký, tedy pánům z Hodkova. Příjmení Bohdanecký dále pojmenovalo i ves Bohdanec u Hradce Králové a Bohdanec u Jilemnice, jen Bohdanec – Lázně Bohdaneč získala své pojmenování zcela odvisle a na základě německého označení lázní, tedy Baden. Badenetz, Bohdanetz, možná též jako místa, suché půdy mezi rameny řeky Elbe (Labe), tedy samozřejmě podle místa svého založení, tedy na Labi a okolních blatech a mokřinách u hradu Blatník. Prakticky tak páni erbu zlatého šraňku na červeném štítu seděli na Bohdanci od roku 1279 do roku 1525, což je celých 246 let, o které se podělilo celkem 15 příslušníků tohoto dosud žijícího rodu.
Dnes má Bohdaneč 130 domů a cca 300 obyvatel. Dominantou obce je gotický kostel Zvěstování Panny Marie s ojedinělou cibulovitou věží zakončenou poměděnou lucernou s křížem. V okolí Bohdanče a okolních vesnicích jsou 3 udržované kapličky, 11 křížků, několik stylově upravených studánek s velmi kvalitní vodou. Poslední raritou je dřevěná rozhledna Bohdanka.
V nedalekých Tasicích je sklářský skanzen Huť Jakub, kde byli natáčeni Synové a dcery Jakuba skláře. Roku 2002 byla výroba ukončena. Občas se zde konají akce uměleckých sklářů s výrobou skla z mobilní pece. V prodejně se prodává sklo z celých Čech a zde dříve vyrobené sklo.
K největším zaměstnavatelům v Bohdanči a okolí patří firmy Dřevařské centrum, Zelená Bohdaneč (restaurace Agnes, palírna, chov dobytka, drůbeže, včel, …), ZD Pertoltice - středisko Bohdaneč, Unikom Kutná Hora, Agrocentrum Prostřední Ves. Jsou zde dva kamenolomy, jeden již zatopený na amfibolit vytvářející pěkné přírodní zákoutí, a druhý na dolomitický vápenec přecházející až v mramorové křemeny vynikající čistou bílou barvou. Dále je zde pošta, sokolovna, knihovna a stálá lékařka.
náhrobník v předsíni
|
Kostel Zvěstování Panny Marie
Kostel Zvěstování Panny Marie je hlavní pohřební kostel Bohdaneckých z Hodkova a ukrývá jejich pohřební sklípek a náhrobní kameny. V městečku stával kamenný hrádek s dvorem u kostela a kamenná tvrz s dvorem, naproti ní byla tvrz dřevěná. Tedy tři tvrze.
gotické okénko
|
V původní gotické kráse se zachoval presbytář. Je datován do 13. století. Jeho klenba je tvořena shlukem žeber, která vytvářejí dojem jakési pavoukovitosti. Klenební pole je vskutku miniaturní. Ostatní případné klenby v hlavní lodi se nedochovaly. Kostel prošel mnohými krušnými údobími. Přesto zdivo hlavní lodi, zdá se, je taktéž gotické. Soudíme tak podle zajímavého jižního gotického portálu, jehož podivuhodná figurální výzdoba je bohužel dosti poničena. V sakristii je dobré si povšimnout hodnotného gotického okénka.
Původně bylo v podlaze kostela osazeno kolem 20 náhrobních kamenů. Přičiněním faráře Vorlíčka roku 1868 byly jen zachovalejší náhrobky druhotně osazeny na severní stěnu hlavní lodi. Posledním pochovaným šraňkem je Petr ml. Bohdanecký z Hodkova na Žacléři a Krinsdordu (*1522+10.1.1585) a jeho malý pátý syn Ludvík a jeho sestry Kordanie, Eustachie a Benigna, všichni z landšperské starší rodové linie. Náhrobní kámen v předsíni je vladyky Šlechtína ze Sezemic. Nízká věž se vzácnou cibulovitou bání nese zvon z roku 1567. V tomto kostele je tak pochováno několik generací Bohdaneckých z Hodkova a jejich příbuzných, většinou manželek z rodu Onšovských, Trčků, Robmhápů, z Vlašimi, z Olbramovic, z Rochova, z Kolowrat, ze Sluh, z Chlumu a dalších.
